Kvadrant 1

Mons Rümker a Marian T, Marius, Reiner, Galileo, Aristarchus, Herodotus, Wollaston, Prinz, Kepler, Encke, Cavalerius, Gruithuisen, Diophantus a Delisle.

Mons Rümker a Marian T

Oblasti této části Měsíce, která se nachází v okolí kráteru a plošiny Aristarchus a západně od Mare Imbrium, vévodí co se týče vulkanické aktivity komplex dómů označovaný jako Mons Rümker. Rümker se skládá z řady překrývajících se dómů a lávových proudů. Dómy na náhorní plošině Rümker jsou typickými dómy morfometricky podobnými dómům třídy B 1 v oblasti Hortensius / Milichius / T. Mayer region. Reservoáry magmatu které vytvářely tyto dómy, byly umístěny těsně pod měsíční kůrou (25 km pro Rümker 5 až 89 km pro Rümker 4), přičemž se pro oblast Rümker předpokládá tloušťka kůry ~ 50 km. Nedaleko tohoto komplexu se nachází taky Marian T. Který má ve skutečnosti další proporciální pokračování na sever a jih útvaru.

Zdroj: The Mons Rümker volcanic complex of the Moon: A candidate landing site for the Chang'E‐5 mission, Le Qiao Timothy D. Glotch Qian Huang.

Marius, Reiner, Galileo

Dalším relativně velkým regionem skupin vulkanismů jsou dómy v okolí kráteru Marius, kde se na jižní části nachází i útvar Reiner Gamma, který má výrazně vyšší albedo než okolí (je tedy světlejší) a jedná se o plochý útvar prostý nerovností. Na přivrácené měsíční polokouli je unikátní. Intenzita magnetického pole Reineru Gamma je 15 nT, což je jedna z největších magnetických anomálií lokalizovaných na Měsíci.

Zdroj: Horizontal component of the magnetic field at Reiner Gamma swirl at ~18 km altitude (Garrick-Bethell et al. 2013).

Zdroj: JOURNAL OF GEOPHYSICAL RESEARCH: PLANETS, VOL. 118, 615-634

Okolí kráteru Marius je velmi bohaté na jednotlivé dómy. Nachází se zde také lávový tunel. Na následující mapce je označeno několik lehce pozorovatelných dómů. Součástí okolních vulkanických projevů je také Reiner A 1 a Galilaei 1, 2, které k "Marius Hills" geologicky patří. Tato oblast spolu s oblastí Cauchy bude prioritou dalších možných pozorování, při příhodných podmínkách.

Zdroj: Lunar Domes, Properties and Formation Processes. Authors: Lena, R., Wöhler, C., Phillips, J., Chiocchetta.

Aristarchus, Herodotus, Wollaston, Prinz

Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. (Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006) V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina a je geologickou dominantou v tomto koutu Měsíce. Kousek od jižní části této plošiny se nachází osamocený, lehce protáhlý a po "hlavě zmije" pojmenovaný dóm Herodotus 1 (zvaný také Herodotus Omega), přímo na severním cípu plošiny se zase nachází komplex dómů Wollaston 1, 2, 3, a na východním okraji u napůl zatopeného kráteru Prinz, který se ztrácí v mořském povrchu, v jeho severní části dómy Prinz 1 - 5, které ve spletitém systému brázd vynikají.

Herodotus 1 se svým stoupáním 2,4 °, velkým průměrem 14,4 km ± 0,5 km, velkým objemem 21 km3, patří do třídy B 1. Vyznačuje se mělkým vrcholovým kráterem, asi 200 m hlubokým a 3 km v průměru. Strmý dóm Herodotus 1 se tvořil z lávy vysoké viskozity a vznikal po delší dobu (skupina B2). Prinz 1 se svým nízkým stoupáním 0,3 °, velkým průměrem a velkým objemem 17 km3 patří do třídy 1. Výška Wollastonu 1-3 odpovídají 50 m, 55 m a 40 m, což se vyznačuje svahy se stoupáním v úhlu 1,0 °, 0,60 ° a 0,54 °. Na základě odvozených vlastností a morfometrických vlastností patří dómy Wollaston 2 a 3 do třídy C1, zatímco menší dóm Wollaston 1 patří do třídy C2 a E2.